TZ Brodarica – KrapanjTZ Brodarica – Krapanj
Forgot password?

POTÁPĚNÍ

Vznik a vývoj

Na konci 19. století na ostrov přišla první těžká potápěčská výstroj. Až do roku 1893 lovilo se pouze na kopí, do hloubky asi 15 ti metrů.V roce 1893 družstvo v Krapnju dostává první potápěčský přístroj, a v roce 1896 druhý přístroj. Ve stejném roce založili houbařské družstvo. Došlo ke střetu zájmů mezi těmi,kteří lovili na kopí a potápěči. Před druhou světovou válkou až do počátku 60. let ,bylo patnáct až dvacet potápěčských týmů na Krapnju.Každý tým měl svou vlastní loď, která měla 7-8 členů, z nichž dva nebo tři byli potápěči.

Lovecká sezóna na podmořské houby začala na začátku března a trvala až do konce září. Potápěči se střídavě potápěli do hloubky 40 m a zůstávali pod vodou hodinu. Nikdy nebyli současně spolu pod mořem, protože tam byl problém ručního vhánění vzduchu, a do hloubkek větších než 40 metrů se potápěli jednou denně. Od té doby Krapanjani rozvinuli lov hub a potápění k dokonalosti, zejména co se týká techniky potápění.

Odvaha a zkušenosti

Jak se krapljanski potápěči cítili v potápěčkých oblecích s botami z olověných podešví zatímco se spouštěli z člunů do hlubin moře ví jen oni. Jejich svět byl svět mrtvého mořského ticha, bubnování v uších, boj s váhou pod mořem, hlídání mořských proudů a častý pohled smrti do očí.

Zkušenosti, kondice a velká odvaha krapljanské potápěče vždy vracela zpět tajemným hlubinám moře.

Když se potápí aby dole v moři našli ztracenou potopenou loď, při vstupu do útrob lodi očekávají, že tam dole ve tmě, ve vodě, najdou alespň námořnickou čepici nebo cokoliv jiného, co mluví o člověku který provozoval loď… s myšlenkou, že jiné v době potopení lodi postihla tragédie.